Předmluva

„Citová paměť člověka vychází z neúprosného a zároveň nádherného předpokladu, že každý člověk je nenahraditelný; že bez jednoho jediného starce, dítěte, muže nebo ženy je život všech ostatních chudší.“

Arnošt Lustig

Židé žili ve Velkém Meziříčí nepřetržitě od 17. století. Po více než tři sta let se tak v našem městě stýkala tradice křesťanská s tradicí židovskou, stejně jako domácí charakter moravského venkova se svobodnějším duchem evropských center či vzdálenějších vlivů. Zdravé a motivující soužití odlišné víry, jazyků i kultur zničil během několika málo let národní socialismus 20. století. Nacistické vyhlazovací tábory pohltily nejen naše židovské sousedy, ale spolu s nimi i kus velkomeziříčské rozmanitosti a tradičního koloritu.

S mezerami po nenávistných plamenech holocaustu se ve Velkém Meziříčí potýkáme dodnes. Vyvražděnou komunitu nepřipomíná žádný společný památník. Opuštěné synagogy dosud čekají na své důstojné využití a nezadržitelně přibývá i mezer v našem povědomí. Oběti holocaustu dnes bohužel nepředstavují „pouze“ sousedy zmizelé, ale také sousedy zapomenuté, kteří se vytrácejí z naší individuální lidské i historické paměti.

U příležitosti 80. výročí třebíčských transportů do Terezína jsme se proto rozhodli čelit dalším ochuzujícím ztrátám. Ve městě jsme odhalili první Kameny zmizelých a na našich stránkách zpřístupňujeme tento virtuální Památník. Památník, který postupně zveřejňuje základní biografická data všech velkomeziříčských obětí holocaustu, a zároveň má přispět k tomu, abychom paušální označení „zmizelí sousedé“ nahradili výstižnější připomínkou individuálních lidských osudů.

Oběti

Foto: Soukromá sbírka rodiny Gottvaldových